Žila byla jednou jedna holka. Nebyla to jen tak obyčejná holka, byla to kouzelná holka. Měla žluté zuby, špinavé dlouhé nehty a neměla žádné vlasy. Chodila bosa a ostatní jí říkali Bosá Bárka. Neměla žádné kamarády. Chodila do lesa meditovat a živila se kořínky, drobným hmyzem a různými broučky. Její kouzelná moc se projevovala jenom o úplňku, to se jí všichni vyhýbali. No to by bylo asi vše o mě.......Nééé , dělám si srandu..
Jmenuju se Barbora, v březnu mi bude 17, bydlím v Oldřichovicích kousek od Třince. Chodím na Hotelovku do Těšína. Miluju rodinu, přátelé, zvířata, hudbu, dobré pití. Nenávidím přetvářku, pomluvy a lži. Jsem hodně citlivá, žárlivá. Nehorázně moc se ráda směju, vymyšlím blbiny (na to mě užije) a užívám si opatrně života. Jsem věrná, přátelská, nedůvěřivá, malá, škaredá, tlustá...:D atd..
Moje začátky u koní byly v roce 2005. Začala jsem chodit do JK Agricoopu, kde jsem i nadále. To místo jakoby nás všechny poutalo, abychom se ostamtud nedostaly. Jsem tam moc šťasná. Mám tam spousty kamarádu, kterých si vážím. Hodně holek odtamtud odešlo, ale hodně jich zase přišlo. Zažila jsem tam hodně rozporů, hádek, ale i spousty nazapomenutelných a krásných chvil (těch je naštěstí víc). Od začátku co tam jsem se starám o Irly, je po Iris a Fredym. S touto kobylkou to táhnu už tři a půl roku ale pořád se od sebe učíme a zjišťujeme na co a jak reagujeme. Další kobylka se jmenuje Fiona. Tak o tu se starám už dva a půl roku. Každou chvíli jsme si blíž a blíž. Obě dvě nadevšechno miluju. Dávají mi energii a radost. S nimi jsem zažila a pořád zažívám tolik nezapomenutelných chvil. Doufám, že vědí, jak moc je mám ráda. No a další moje oblíbenkyně je Samba. Je to kobylka plná energie, elánu a chutí vítězit. Za Sambu děkuju Dáši a Ele. Mám jí moc ráda.
Bez koní bych nebyla to co jsem dnes.
Všude kolem sebe mám spousty přátel, bez kterých si to neumím představit. Když jsem na dně, tak mi podají ruku a pomůžou mi vstát a nutí mě jít dál. Za to bych jim chtěla poděkovat. Mám je moc ráda a doufám, že vědí, že se na mě můžou s čímkoliv svěřit.
Bydlím v rodinném domku. Žijeme v Oldřichovicích už dva roky ale teprve o těchto prázdninách jsem si zde našla místo, své přátelé..a taky možná něco víc...Jsem zde šťastná. Akorat co mi tady vadí je MHD...autobusy tady nejezdí co pul hoďky, ale co hodinu, a někdy ani to ne..Jo, je to děs. Děkuju mamině a taťkovi, že jsou takoví jací jsou, ikdyž hodně často se stává, že si nesedneme v názorech. Ale co..nakonec se stejně usmíříme, ale nikdo z nás si nepřizná chybu. Vděčím jim za hodně. Mám dva bráchy a jednoho psa.
To je asi vše o mě...